Práce v ateliéru je zaměřena na zvládnutí široké škály projevu, od realistických studií přes portrét, akt až po zcela svobodný umělecký projev. Podstatný je rozvoj schopností studenta převést realitu a vlastní představy do plně plastické výtvarné řeči. Naučit se „vidět“, redukovat vnímané na podstatné a dokázat vše využít přiměřeně vlastním schopnostem, a ve své přirozené výtvarné řeči je nenahraditelné. Během celého studia se student propracovává od zadaných úkolů až ke zcela samostatné práci podřízené pouze jeho zájmům a tvůrčí činnosti.

Škola klade důraz na individuální přístup k jednotlivým studujícím, na respektování jejich osobností a nadání. Studující by se měl během studia sebepoznávat a vnímat, k čemu přirozeně směřuje. Postupně by si měl osvojit zcela autonomní způsob uměleckého vyjadřování, a to i s vědomím omezení, které tato svoboda přináší. Bez silného osobního vstupu studenta či studentky a vlastně umělce, umělkyně, sochaře, sochařky a nutkavé potřeby tvořit, či se jinak výtvarně projevovat, nemá smysl, aby se na školu vůbec hlásil. Nejlepší formou výuky, kromě samostatného tvůrčího hledání, je i nutnost seznámit se s věcmi již hotovými, historicky i aktuálně řešenými. Stejně jako číst, sledovat tuzemské i světové dění, výstavy, zkrátka „zajímat se“ tak, aby vědomě dle svého naturelu a potenciálu mohli studenti kriticky zhodnotit potřeby pro svůj další umělecký život. Tento proces je pro další vývoj citlivého tvůrčího člověka zásadnější, než výroba instantních věcí a myšlenek vhodných k okamžitému použití.

Řemeslné základy oboru jsou kladené jako východisko pro volnou uměleckou práci v oblasti sochařství, s přesahy do jiných odvětví. Respekt ke znalosti řemesla jako základu oboru je podstatný, stejně jako vědomí toho, že přílišné lpění pouze na řemeslné stránce věci může být na úkor uměleckého rozvoje. Součástí výuky je možnost seznámit se s mnoha sochařskými postupy, případně se v nich zdokonalit. To zahrnuje práci s mnoha materiály a technologiemi včetně těch nejnovějších. Student/ka si pak systematickou prací, při pravidelných korekturách a konzultacích, upřesňuje cit pro práci s materiálem a získává tzv. zásobárnu forem (a to nejen trojrozměrných), která je velmi důležitá pro budoucí cíle a sebevědomou práci.

Prorektorka pro internacionalizaci a výzkum